Hubert Švaříček
FAVU VUT
Doteky

Naléhavé téma epidemie roku 2020 nutí každého z nás přemýšlet a přehodnocovat. Těžká, introvertní, avšak chaotická doba. Přemýšlel jsem nad tím, co se odehrává za plotem mé garsonky. Víc a víc upadám do myšlenek, které přišly společně s novým rokem, s novým životem. Má svoboda je radikálně omezena. Tyto pocity se staly stěžejním východiskem pro mou práci. Hlavními materiály tohoto projektu se staly zrcadla a textil. Roztříštěná zrcadla, jakožto připomínka chaosu. Připomínka, že jsem jen sám se sebou a přitom ve stejné situaci jako všichni okolo mě. Textilie se pro mě stala signifikantním materiálem pro rok 2020 a symbolem pro nezbytná omezení. Její tvar evokuje tornádo, ve kterém vidím paralelu s epidemií. Jediný zdroj světla v místnosti vytváří mobilní telefony, které se pro nás nyní staly ještě důležitějšími než, kdy předtím. V jedné místnosti spousta roztříštěných zrcadel. Nekonečný pohled do dáli. Nekonečný prostor omezený v jedné místnosti. Lidská svíce, jejíž knot plápolá ve světle mobilního telefonu. Rouška o velikosti člověka, ve které se vytrácí má tvář.
Foto: Klaudie Moravcová