Helena Herzánová
FUA TUL
2D3D

pocta
pocta Karlu Malichovi
pocta barvě
pocta prostoru
pocta tvaru
pocta

Karel Malich vždy trpěl tím, že nemá oči okolo celé hlavy.
nemá rád věci, skrze které není vidět.
obdivuje mraky. zajímá ho, jak by na člověka působil neohraničený prostor.
jednoho dne vystoupil ze svého těla a uviděl sám sebe… jak pije pivo.

smrt Karla Malicha mne velmi zasáhla.
rozhodla jsem se reagovat na jeho tvorbu a zprostředkovat Malichovo dílo novou formou.
snažila jsem se vpustit jeho grafiky do prostoru.
rozpohybovat je.
v nekonečnu.

světelná instalace spojuje Malichovy oblíbenosti:

dým — Malichova milovaná bílá oblaka, která napomohla definovat tvary v prostoru
projekce — magie sledování světelného paprsku, který nás možná směřuje právě někam k němu, k Malichovi
animace — rozpohybované grafiky na černém pozadí popírající hranice prostoru
průhledné mobilní objekty — hra světla a stínu, zrcadlení, možnost vidět věci před sebou i za sebou
zvuk — průřez rozhovory, které ovšem Malich dával jen zřídka, jelikož nerad komentoval vlastní tvorbu

koncept?
scéna by mohla fungovat jako alternativní prostor doprovázející výstavu.
jako místo, kde člověk navnímá celoživotní dílo autora novým způsobem.
místo, které diváka přivede k zamyšlení.

a jak vy žijete svět?
jste rádi na světě?